Není návštěvníka lázní, který by za svého pobytu se nepodíval aspoň jednou k přehradě, k velkolepému památníku vyspělé vědy technické. A nebude od místa několik slov o vzniku stavby a jejím průběhu. Projekt přehrady vypracován byl zemědělskotechnickým úřadem býv. zem. výboru moravského. Podnik tento byl zřízen nákladem státu a země Moravy. V důsledku katastrofálních povodní v roce 1910, jež měla velmi neblahé účinky pro celé údolí, byla stanovena i velikost nádrže a rozměry jednotlivých objektů přehrady.

Prostor nádrže byl volen tak, aby každý podobný příval vodní, případně i vyšší ještě intensity, snížen byl přehradou na odtoky, jež zpola regulovaná říčka Šťávnica zcela neškodně odvésti stačí. Tím sníží se ovšem také znatelně i velké vody na řece Olšavě. Katastrofální povodeň ze září r. 1910 byla by přehradou redukována ze 72 m3 na 33 m3 vteřinových, byla by tedy snížena si o 55 procent. Pro zadržování přívalných vod reservován je v nádrži prostor o velikosti 1,125 000 m3. Dalších 600 000 m3 obsahu nádrže určeno jest pro trvalou akumulaci vody v nádrži, tak zvané vody užitkové, pro zvyšování nízkých stavů vodních v potoce Luhačovském a také na řece Olšavě v suchých létech. Hodí se též k získání vody užitkové pitné, ba i k zesílení vodních podniků a závodů na uvedených tocích aj. Celkový obsah nádrže po hranu tak zvaného “volného přepadu” obnáší 2,025.000 m3. Povodí přehrady čítá 45,5 km2.

Těleso zahrazovací tvoří hráz 17 m vysoká, v koruně 230 m dlouhá 6 m široká, na dně údolí 80 m dlouhá a 75 m široká. Zbudována jest z jilovito-písčité hlíny dle zásad nejmodernějších. Oba svahy hráze mají v příčném řezu tvar částí křivek poloparabolických, přerušovaných odlehčovacími lavičkami (bermičkami). Navážení hráze prováděno bylo ve vrstvičkách jen 12 cm silných, jež komprimovány byly za stálého kropení vodou rýhovanými válci o váze 4 000 kg strojně poháněnými a to tak, aby sedání hráze sníženo bylo na míru co nejmenší. Průměrné stlačení jedné vrstvičky obnášelo 5-6 cm. Tím způsobem docíleno bylo úplného spojení jednotlivých vrstev mezi sebou a možno říci i naprostá nepropustnost tělesa hrázového. Vzdušná pata hráze vyložena byla v šířce 12 m z násypu kamenného. Kubatura hráze obnáší asi 107 000 m3. Hráz opatřena jest na straně návodní mohutným opevněním, jež tvoří kamenná dlažba v maltě cementové na podkladě betonovém, v celku o síle 40 cm. Vzdušný svah je opevněn drnem. Těleso hrázové zapuštěno jest v základě do vrstev alluviálních a dilluviálních, při čemž na pravém svahu bylo třeba jíti zvláště hluboko, aby hráz zapojena byla do hornin nezvětralých a únosných. K tomu účelu bylo nutno odstraniti 20 000 m3 materiálu pro zbudování hráze nevýhodného. Aby zamezeno bylo prosakování vody v nádrži, vzduté vrstvami alluviálními a dilluviálními pod tělesem hrázovým, byla na celém návodním úpatí hráze zřízena betonová zeď (membrána), jež zapuštěna jest až do třetihorních vrstev nezvětralých a nepropustných lupků. Tato membrána zasahuje pod úroveň terénu na dně údolí do hloubek 6-8 m, na obou svazích do hloubek 10-16 metrů. Na tuto betonovou zeď připojuje se pak svrchu zmíněné opevnění návodního svahu hráze.

K regulování odtoku vody z nádrže slouží věž šoupátková, se stokou 85 m dlouhou, jež zloženy jsou rovněž až do třetihorních pevných vrstev lupkových. Ve věži instalováno jest dvojí výpustné zařízení: a) spodní výpusť - 2 potrubí železná o průměru 1000 mm, z nichž každé uzavřeno jest šoupátkem a stavidlem. Obě potrubí odvedou maximálně 21 m3 vteřinových. Umístěna jsou při dně věže a možno jimi veškerou vodu z nádrže vypustiti. b) střední přepad - 2 železobetonové násosky o průměru obdélníkovém 60/90 cm. Jich hrany přepadové umístěny jsou v úrovni trvalého vzdutí vody užitkové a sloužiti budou k automatickému regulování všech menších, maximálně 8 m3 vedoucích přívalů vodních, při nichž nebude třeba spodní výpusti otevírati. Násosky odvedou maximálně 8 m3 vedoucích přívalů vodních, při nichž nebude třeba spodní výpusti otevírati. Násosky odvedou maximálně 12 m3 vteřinových. Všechny 4 potrubí odvedou tedy maximálně asi 33 m3 vteřinových při vzdutí vody v nádrži po hranu volného přepadu. Jejich účinnost vyzkoušena byla na modelech, jednak přímo na stanovišti přehrady, a pak ve vodní laboratoři české vysoké školy technické v Brně.

Aby hráz nemohla býti nikdy, ani za největší katastrofy vodní přelita vodou v nádrži vzdutou, zbudován je na levé straně hráze 48 m dlouhý volný přepad s odpadem kaskádovitým. Hrana přepadová umístěna je v úrovni o 3 metry níže, než úroveň koruny hráze. Voda ze stoky a odpadu kaskádovitého vedena jest do uklidňovací nádrže a z ní pak do řečiště potoka Luhačovského. Se stavbou přehrady bylo započato v létě r. 1912; vypuknutím války světové byla stavba zastavena a pokračováno bylo v ní zase až na podzim r. 1921. Dlouhý interval - v němž stavba odpočívala ještě po skončení války věnován byl přepracování celého projektu. Pro velké změny, které byly v původním projektu učiněny, bylo nutno celé výstavbě hráze věnovati zvláštní péči, což zajisté vyžadovalo i mnohem více času. Dnes již jezero utvořené údolní přehradou skýtá možnost podnikání všech vodních sportů, rozšiřujíc tak značně okruh darů, jež lázně návštěvníkům svým mohou poskytnouti.